Zs: telepatický experiment z Brooklynu

V decentralizované současnosti je obtížné definovat lokální hudební scény, Brooklyn ale momentálně vyplivuje takové množství výjimečných kapel, že už se o něčem podobném mluvit dá. TV On The Radio, Animal Collective, Liars nebo Black Dice rostou ze srdce New Yorku přímo na špičky výročních žebříčků hudebních periodik a posouvají se do poloh, které by šly pojmenovat jako mainstream pro náročné.

Většina se zmíněných skupin se blíží něčemu, co se dá se zavřenýma očima popsat jako „komerční úspěch“ – jejich čím dál tím větší popularita magneticky přitahuje pozornost k celé scéně a odkrývá tak mezery, ve kterých se skrývají ti ostatní – hudebníci, jejichž videoklipy nemají na yotube desítky tisíc shlédnutí (často totiž žádné videoklipy nemají), ale jejichž produkce tím není o nic méně zajímavá. Jenom je pečlivěji ukrytá.

Velmi špatně googlovatelná  kapela Zs, která se během deseti let své existence ustálila na čtyřčlenné sestavě vedené tenorsaxofonistou Samem Hillmerem, je přesně tím typem skupiny, která vždy ležela ve stínu populárnějích (protože přístupnějších) kolegů. Těžko uchopitelná pro svoji nezařaditelnost je právě tím nejlákavějším terčem pro hudební publicisty a fanoušky, kteří se do ní strefují s širokým spektrem žánrových zařazení. Tak je kvarteto někdy řazeno pod imaginární deštník s názvem no wave, jindy jsou zase post-minimalisté nebo je na jejich hudbu nalepován vyprázdněný pojem „avantgarda“.

Oblíbeným hudebním principem věčně  experimentujícího kvarteta, které v současnosti hraje ve složení tenorsaxofon, dvě elektrické kytary a bicí souprava, je totiž nedořeknutí – Zs často surfují po povrchu některého z „oficiálně“ uznávaných žánrů jenom proto, aby jeho potenciál naznačili a co nejrychleji svoji hudbu přepnuli do jiné polohy.

Na své aktuální nahrávce New Slaves (v roce, kdy Zs oslavují první dekádu existence, vyšla na značce The Social Registry) jsou navíc ještě daleko nečitelnější, než bývali v minulosti. Často divoká kapela, kterou na její sonické odysei doprovázejí chaotické erupce elektrických kytar a neidentifikovatelných zvuků, totiž v některých skladbách New Slaves navštěvuje téměř ambientní prostory. Hillmer & spol. tentokrát nacházejí inspirace v buddhistických tradicích a pomocí rozvolněných kytar skicují téměř impresionistické hudební výjevy.

Nejradikálněji totiž Zs vyznívají  tehdy, když se snaží rozleptávat všechny hranice pozvolným ztišováním vlastní hudby. V době, kdy se noise definitivně etabloval jako součást aktuálního popkulturního mixu a dělání hluku je naprosto legitimní (tím pádem už také standardizovaný) způsob vyjádření se, je pošetilé spoléhat na hluk jako na samozřejmý způsob snadného experimentu – hudebníci znovu objevují kouzlo ticha.

Samozřejmě to neznamená,  že by Zs úplně rezignovali na hluk coby osvědčený způsob přivádění posluchače do jiných prostor. Naprosto funkční experimentující kombo přirozeně osciluje na trase mezi free jazzem, který táhne dopředu Hillmerův saxofon, minimalisticky hypnotickým opakováním animálnch rytmů a psychedelicky zkřiveným kvílením elektrických kytar.

Koncerty Zs ostatně podle jejich vlastních slov slibují až telepatický zážitek. Zs se nebojí zdůrazňovat svoje vnímání koncertu coby rituálního procesu, který má nabourávat fyzické i psychické limity a to jak u posluchače, tak i u hudebníka. Narušení vztahu posluchače a autora má pomáhat oběma stranám na cestě k naprosto neznámé hudební zkušenosti.

Čeští zájemci o telepatický výplach z Brooklynu se během léta dočkají Zs hned dvakrát. Poprvé vystoupí pětadvacátého v Bazilice v Českých Budějovicích, devátého srpna pak svými sonickými ataky prodchnou brněnský Dům umění. O den dříve zahrají také v Tabačce v Košicích. Vystoupení brooklynské kapely Zs, která na evropském turné propaguje svoje nejnovější album, doprovodí projekcí Laura Paris.

(Vyšlo v His Voice, č. 4/2010)