Z Pivot PVT

Kultovní britské nakladatelství  Warp Records, které značnou měrou pomáhalo hloubit tunel experimentální elektroniky a za svoje dvacetileté působení se stalo hlavní hnací silou žánru IDM, už dávno svoje vydávané tituly neomezuje jenom na pokusy s elektronickou hudbou. Hlavním tahákem letošního katalogu Warp Records je sice album Oversteps od jedné z jejich největších akvizic, kapely Autechre, je to ale spíše vyjímka.

V londýnském sídle labelu si totiž už dávno uvědomili, že chce –li jejich loď udržet aktuální směr hudebního vývoje, je nutné striktně elektronické kapely naředit něčím pestřejším. Tak se, samozřejmě k nelibosti skalních fanoušků, k jejich labelu upsali indie rockoví Grizzly Bear, mathrocková úderka Battles nebo futuristický šaman Gonjasufi. Jednu z nejnovějších desek labelu Warp má zase na svědomí australská trojice Pivot – kapela, která za posledních deset let ušla cestu od čistě improvizující experimentální skupiny až se ustálila do podoby, ve které vydala svoji aktuální desku Church With No Magic.

Kapela Pivot (která byla pod hrozbou soudního přelíčení nucena se v květnu letošního roku přejmenovat na PVT – soudem jí vyhrožovala progrocková kapela Pivot ze Spojených Států a ti australští si prostě „nemohli dovolit prohrát“) vyšla z podhoubí improvizační scény v Sydney. V počátku byla kapela pětičlenná, přičemž osu tvořil kytarista Richard Pike a jeho bubnující bratr Laurence. A protože pro improvizační kapely je především nutné se důkladně sehrát a zvukově si ohmatat všechny možné situace, do kterých se skupina může při improvizovaném hraní dostat, k debutové desce došlo až čtyři roky po založení skupiny.

Album nazvané Make Me Love You vyšlo v roce 2005 jenom na australském trhu a kapela, v té době už osekaná na trojici, na něm opustila striktně improvizátorskou scénu a nepřímo se přihlásila k tehdy probíhající post-rockové vlně. Album, které je složené z devíti instrumentálních skladeb, navzdory své pověsti experimentální kapely naplnili Pivot poměrně přístupnou hudbou, u které není nouze o chytlavé melodie. Přestože desku Make Me Love You média řadila do zmíněné post-rockové škatulky, její nejznámější definici (totiž „používání rockových prostředků nerockovým způsobem“) kapela zrovna nenaplnila a spíše se omezila na chytlavé instrumentálky a tehdy populární kombinace kytarového zvuku s trochou zklidněné elektroniky.

To na druhé desce, o dva roky mladší O Soundtrack My Heart (zároveň byla prvním albem, které vyšlo i v Evropě a ve Spojených Státech – kapela se v té době upsala zmíněnému labelu Warp Records), už Pivot dostáli své pověsti experimentujích Australanů daleko důkladněji. Zvuk alba táhne dopředu komplikovanější rytmika, díky které se dá mluvit o náznaku mathrocku, patrný je taky příklon k jazzové estetice; ostatně bubeník Laurence Pike v té době skončil v jazzové kapele Triosk a dá se říct, že pozůstatky Triosk nechal zarezonovat ve své druhé kapele.

Album O Soundtrack My Heart přineslo kapele Pivot něco, co bychom s přimhouřením očí mohli nazvat „mezinárodním ohlasem“. Vydali se na turné se všemi milovanými Islanďany Sigur Rós nebo anglickými raubíři The Arctic Monkeys a v roce 2008 si zahráli na festivalu Luminous Festival v opeře v Sydney, kam je nepozval nikdo menší než Brian Eno. Kapela měla nakročeno do elitního klubu experimentálních skupin, s vydáním aktuální třetí desky Church With No Magic ale udělali krok, kterým jim cestu do oněch klubů možná definitivně zabouchl – současně jim ale také otevřel dveře naprosto jiné.

Na desce Church With No Magic, která vyšla už pod zmíněným názvem PVT („nejdřív pro nás byla vynucená změna frustrující, nakonec jsme si ale uvědomili, že vlastně o nic nejde a velice rychle jsme si zvykli“), se totiž frontman a kytarista Richard Pike rozhodl zapojit i svoje hlasivky a vyzkoušet si zpěv. Podle jeho slov na sebe totiž kapela při hraní na pódiu neustále pokřikovala a jemu přišlo zajímavé zkusit zapojit aspekt hlasu do hudby PVT o něco organizovaněji. Richard Pike, který studoval zpěv již v mládí, se proto rozhodl kormidlovat směrem do oblasti, která se spíše než čímkoliv jiným dá nazvat indie rockem.

Je to cesta, která spoustu fanoušků „starých“ Pivot může odradit – jakoby byla změna názvu kapely natolik závažných krokem, že bylo nutné ji reflektovat i naprostou změnou přístupu. Problém je totiž v tom, že když se dříve experimentální a instrumentální kapela rozhodne začít dělat popové songy, vždycky jí něco z onoho experimentálního přístupu zůstane, což je ovšem většinou u písniček s klasickou strukturou problém – často se totiž může stát, že hudební pokusy ublíží chytlavosti, která je u indie rockových kapel zásadním elementem.

Něco podobného se stalo i PVT, kteří se na albu Church With No Magic (název desky prý  máme vnímat jako radu, abychom se na věci dívali důkladněji a nespokojili se jenom s povrchním pohledem – při pozorném zkoumání totiž často zjistíme, že věci nejsou tím, čím se zdají být) sice proměnili v popovou kapelu, svoje experimentátorské „zlozvyky“ ale zahodit nedokázali. Výsledkem je pak zvukově zajímavá deska, která je napěchovaná elektronickými vychytávkami a místy zběsilou rytmikou (často ji vytváří dříve neslyšený beatboxer), chybí ale to nejdůležitější – a to jsou v tomhle případě fungující melodie.

Jediným opravdovým hitem pak zůstává skladba Window, která má ambice stát se jedním z největších hitů letošního roku (kapela jakoby si to uvědomovala a tlačí singl všude možně – je i zdarma ke stažení na oficiálních stránkách kapely pivotpivot.net). Ostatní skladby trpí nečitelností a zamotanou strukturou, která byla v instrumentálním obdobím kapely výhodou, při psaní hitových skladeb je ale jaksi navíc. Church With No Magic tak pravděpodobně bude v diskografii PVT plnit roli jakéhosi polonezdařeného pokusu – o to zajímavější bude sledovat, s čím přijde australská kapela příště.

Doporučený  poslech:

Pivot – Make Me Love You (Sensory Projects 2005)

Pivot – O Soundtrack My Heart (Warp Records 2008)

PVT – Church With No Magic (Warp Records 2010)

Triosk – The Headlight Serenade (The Leaf Label 2008)

(Vyšlo v A2, č. 18/2010)