curren$y: kapesní příběhy videoher

Mluvit o současném hip hopu je zdánlivě jednoduché i pro lidi, kteří o něm nic neví. Stačí si zanadávat na komercializaci, namířit několik vtipů směrem ke zlatým řetězům, směšnému oblečení a máchání rukama a hip hop je ve zkratce vystihnutý. Problém je v tom, že je to částečně pravda – zajímavé věci se dnes opravdu nedějí v tom druhu hip hopu, který bourá hitparády (i když i tady se najdou vyjímky). Na první pohled je hip hop opravdu mrtvý a většina produkce jede v kolejích recyklace, jako vždy to ale není tak jednoduché – klišé o alternativní scéně, na kterou je potřeba se vydat, aby člověk našel něco zajímavého, platí u hip hopu stejně jako u většiny ostatních hudebních žánrů.

„Undergroundovou“ scénu (tohle slovo je ovšem v kontextu hip hopu přece jenom trošku přehnané) reprezentují mixtapy – tedy na koleně dělaná alba, na kterých raper předvádí svoje umění rýmovat přes hudbu „ukradenou“ z jiných, oficiálně vydaných desek. Původně se tyhle mixtapes, které sloužily jako ukázka raperových schopností, šířily na MC kazetách, dnes už pochopitelně existují jenom v digitální podobě rozhozené na internetu.

Přestože jsou mixtapes komoditou určenou spíše úzce zaměřené hip hopové veřejnosti, několika mixtapovým hrdinům se podařilo proniknout do těch nejvyšších pater hip hopové smetánky – ze všechny stačí jmenovat rapera jménem Lil Wayne, který od útlého mládí sypal ostré jižanské mixtapes na všechny strany a dnes je považován za jednoho z nejúspěšnějších raperů vůbec (pokud pomineme to, že je zrovna ve vězení – v „pravé“ hip hopové komunitě je to ale spíš věc hodná obdivu než čehokoliv jiného).

Na cestu od mixtapes k vlastním deskám, kterou úspěšně prošlapal Lil Wayne, se vydává čím dál tím víc raperů, jen málo z nich ale dokáže odyseu zakončit skutečně úspěšnou nahrávkou. Shante Anthony Franklin, který vystupuje a nahrává pod jménem Curren$y, má ale našlápnuto víc než slušně. Po více než deseti mixtapes, které vyprodukoval během sedmi let, si loni připsal na konto první desku na malém labelu (příznačně ji nazval This Ain’t No Mixtape) a letos mu vyšla další nahrávka a zároveň debut na slavné hip hopové značce Def Jam Recordings – album nazvané Pilot Talk.

Curren$y pochází, stejně jako Lil Wayne, z jihu Spojených Států – podobně jako většina úspěšných raperů posledních let. Jih, původně outsider v bitvě mezi východním a západním pobřežím, si tedy udržuje svoje vedoucí postavení. Tady ale veškerá podobnost s Lil Waynem končí, největší devíza, kterou může Curren$y na své první zásadní desce nabídnout, je zároveň největším rozdílem mezi ním a Lil Waynem.

Curren$y totiž hraje na strunu, na kterou většina posluchače velice ráda slyší – totiž na strunu „autenticity“, což je přesně to, co komerčně úspěšnému hip hopu dneška chybí. Vychází z toho, že většina běžných posluchačů hip hopu se neztotožní s gangstery, kteří vydělávají miliony dolarů a mají plnou garáž luxusních aut – majoritní část posluchačstva hip hopu totiž tvoří bílí teenageři, kteří tráví život u playstationu před televizní obrazovkou.

Právě jim pak můžou rozehrát pobavené úsměvy na tvář verše, ve kterých Curren$y popisuje, jak celé dny stráví hraním počítačové NBA a vysvětluje důležitost aktuálních sestav ve hře. Rapuje o zdánlivě obyčejných věcech, dokáže je ale podat s takovou sebejistotou, že z nich dělá opravdu funkční mikropříběhy. Ve spojení s producentem Ski Beatz, který zažíval svoje nejslavnější časy v devadesátých letech (a díky kterému tedy zní deska živě a pravověrně „old school“, což dnes spoustě posluchačů chybí) tak vzniklo na první pohled „malé“ album, které je ale ve skutečnosti jedním z letošních nejzajímavějších žánrových počinů.

Curren$y – Pilot Talk (Def Jam Recordings 2010)

(Vyšlo v Hospodářských novinách)