copypasta #2, 22.1. 10

Dva poslední posluchačské dny se u mě odehrávají ve znamení skvělých kompilací na neméně famózním labelu Soul Jazz Records (jménem se nenechte odradit). Ke kompilace Acid – Can You Jack? Chicago Acid And Experimental House 1985 – 1995 vyšel i historkami nakompresovaný doprovodný text od Tima Lawrence, k přečtení tady. “It was the acid experiments of a younger generation that really pushed dance music forward.” Samotná kompilace (bez problémů k nalezení na obvyklých distribučních kanálech) rozhodně stojí za poslech, něco takového už dnes člověk v klubu moc neuslyší. Na další ukázku z archeologického pátrání značky Soul Jazz Records snad ještě fenomenální track z jiné kompilace, tentokrát zaměřené na female rappers. Tanya Winley – Vicous Rap (1980).

Od historie do současné hudby, která paradoxně na aktuální trendy celkem kašle. Joanna Newsom, bez přehánění jedna z největších superstars současného indie světa, chystá svoje třetí album. Deska má název (Have One On Me), svůj label (tradičně Drag City), tracklist a konečně už taky tušíme, jak bude znít. Joanna Newsom totiž některé z nových skladeb odehrála na svém narozeninovém mini-turné v Austrálii, zkompiloval je magazín Stereogum – Joanna Newsom previews Have One On Me in Oz. Oficiální datum vydání připadá na 23. únor, leak snad tradičně o něco dřív.

Joanna Newsom

I když jsem se zařekl, že indie rock nechám chvilku odpočívat (a jde to poměrně snadno), z dubstepových, housových a hip hopových mlhovin mě na chvilku vyvedla povedená coververze staré hitovky Hot Chip – Boy From School. Snad nejvýraznější skladby, kterou Hot Chip zatím dokázali vyprodukovat, se chopili nastartovaní Grizzly Bear a zmutovali ji do svého tradičního mixu folku a ztripovaného chrámového zpěvu. Check it @ Gorilla vs. Bear. Boy From School má najednou přesně tu poslední přísadu, která mi u Hot Chip chybí.

O Dizzeem Rascalovi a jeho strmé cestě na vrchole UK hudební scény už toho bylo všude dost, o jeho poslední desce Tongue N’ Cheek taky nikdo nepochybuje. Otvíráková hitovka Bonkers byla jedním z nejchytlavějších zářezů loňského roku, přesto už je ale trochu obehraná – přesně v pravou chvíli proto přichází geniální dubstepový remix, killer. Dizzee Rascal – Bonkers (Doorly Dubstep Remix). Není co dodávat.

Stále s napětím sledujeme anketu Musicserveru o stovce nejlepších alb dekády. Na 72. místo se protlačila eponymní deska Vampire Weekend (kteří momentálně spí na vavřínech prvního místa americké albové hitparády se svou druhou deskou Contra) a protože je Musicserver důsledný, přiložil i původní recenzi, kterou na tehdejší novinku napsal na začátku roku 2008 Radek Hendrych. Nezbývá než poděkovat redakci za oprášení skvělého skvostu a utápět se ve vlnách fenomenálního přešlapu. “Stokrát omílaná klišé vykradená z šedesátkových hudebních archivů nemají dnes žádnou platnost, chybí-li aktualizující prvek”. – “Z jejich hudby nečiší novost, řeč o světě takovém, jaký je právě teď”. Uzavřeme krásným proroctvím: “Vampire Weekend jsou jednou z kapel, které budou zanedlouho po zásluze zapomenuty jako neinvenční, neobohacující, jako zaseklé a plačící nad rozlitým mlékem. Těším se na to.” Dobrou noc.

copypasta #1, 10.1. 10

První díl textové mixtape nejlepších, nejzábavnějších, případně nejhorších článků, na které jsem při pročítání internetových magazínů nebo blogů narazil – zároveň něco jako forma terapie. Startujeme od těch dobrých: Charles Ubaghs pro magazín The Quietus vysvětluje, proč není dobré přát si revival raných devadesátých let v textu Fuck You ’92: Why We Don’t Need An Early 90s Revival. “Our retrospective culture –which has already spent nearly this entire decade strip mining the past – is asking us to make like it’s the early days of John Major’s premiership as we sit back and enjoy the sounds of a resurgent Take That and the return of Beverly Hills 90210 to our screens.”

Edward Williams, Life On Earth - Music From The 1979 BBC TV Series: jedna ze čtyřiceti nejlepších reedic roku 2009 podle magazínu Fact.

Magazín Fact se veze na vlně všemožných výročních žebříčků a přináší celkem nevšední pohled na uplynulý rok 2009: 40 best: Reissues / compilations of 2009. Nechybí obskurní zvukové knihovny BBC, reedice eponymní desky kultovních The Stone Roses, Beastie Boys ani retrospektivní kompilace labelu Hyperdub. Inspirativní a zábavné. A Fact ještě jednou – hip hop / wonky producent a jeden z mých největších oblíbenců poslední doby Paul White se svěřuje, kterých pět nahrávek je pro něj zásadních: Five Records: Paul White.

Cesta do duše producenta současné elektroniky ještě jednou: dubstepový Brendan Angelides aka Eskmo pro magazín XLR8L prozrazuje, kterou superhrdinskou schopnost by ocenil, jakou barvu má jeho hudba a zmíní i svoji oblíbenou značku tenisek.

Eskmo

Ze zahraničí směrem do České republiky: mediální scénou otřásá návrat šílené EBM kapely Vanessa, kolem které se sdružuje nebezpečná skupina adorujících a zaslepených fanoušků – nekritický zástup obdivovatelů se shromáždil i v komentářích pod skvělým článkem Petra Ference, který se v týdeníku A2 ptá: Konec srandy, dandy?. Přemýšlím, jestli je vtipnější samotný text Petra Ference (“Domnívám se, že floutkové, o něž se tu otírám, jsou jako Madonna v malém. Aby bylo vidět, že jsou stále tady a in, jsou nuceni zabývat se tu a tam hudbou, pochopitelně tou, která zrovna letí. Nemám pocit, že by je tvorba nějak extrémně těšila”) nebo hysterické reakce v přidružené diskuzi (“jo holt tady se uspech neodpousti…. – hudebník a publicista, nejhorší je ta nejhorší možná kombinace” atd.)

Na žebříčcích si samozřejmě ujíždějí i čeští hudební publicisté. Musicserver svoje ohlédnutí za uplynulou dekádou teprve zahájil, už kvůli první desítce se ale člověk nutně musí ptát, co bude na prvních místech, když se do stovky procpali i Green Day. Sto nejlepších desek dekády podle Musicserveru budeme s napětím sledovat. Newmusic pro změnu rekapituluje rok 2009, Newmusic 2009 – alba roku posuďte sami, já jenom dodám, že nacpat do první desítky deset indie pop / rockových alb je přínejmenším..podivné.

Nekorunovaným králem výročních žebříčků je ale bezesporu potrhlý hipík Josef Rauvolf, který současnou hudbu glosuje s nevídaným přehledem. “Páni umělci prominou, nicméně s pobavením sleduji, jak se letos, stejně jako vloni, a předloni, a předpředloni atd. recykluje a recykluje, jak se vynořují nové a nové trendy, jež mi ovšem nijak nové nepřijdou, jen je to vše náležitě ošetřené a prodané, a novináři stejně tak opěvované. A ještě něco – snad s výjimkou (opět převařeného) neofolku a laptopářů bych skutečně téměř vše našel před mnoha lety u Milese Davise a jeho kumpánů. Sorry.” Názory ostatních expertů v textu Hudba 2009? Probuzení spících obrů, říká expert, který pro Lidové noviny zkompiloval Pavel Klusák.

John Lennon - liverpoolský Petr Janda.

Na úplný závěr už jenom malou otočku zpět k Musicserveru. Bývalá superstar a současný konzervatorista Michael Foret v rozhovoru Češi přijímají muziku z donucení vysvětluje neznalým čtenářům, jaký je rozdíl mezi The Beatles a Olympicem. “Pusť si na gramofonu Beatles a hned po nich Olympic. Jedinej rozdíl je, že nezpívá Lennon, ale nějakej Janda. Máme být na co pyšní, ale musíme přestat se zaslepeností a svým způsobem omezeností a malostí.” Pwned!