mluvit o lars von trierovi skoro vždycky znamená mluvit o reakcích na něj, odpor k němu často znamená odpor k jeho nekritickým vyznavačům. jeho poslední film tak logicky vzbudil reakce ještě před tím, než jej vůbec někdo viděl. antikrist (původně jsem si myslel, že film se jmenuje antikrist jenom proto, že je to zkrátka “dobrý název pro film”, jak se nechal slyšet sám trier. ale má to i jiné důvody) předně vůbec není provokativní nebo šokující tím, že zobrazuje brutální násilí a otevřené sexuální (nebo pornografické?) scény. tohle nikoho z míry nevyvede jednoduše proto, že člověk orientující se v popkultuře a člověk, který má odvahu sledovat dění ve světě optikou médií se zkrátka nedá vyvést z míry tak lehce. že má někdo provrtanou nohu je proto spíš důvod k ironickému ušklíbnutí, ustřihnutý klitoris je spíš formální hříčka pomáhající vygradovat příběh než cokoliv jiného.
jestli antikrist něčím šokuje, tak naprostou intimitou v zobrazení vztahu dvou lidí a v odkrývání strachů, které si člověk nikdy neuvědomoval nebo nechtěl připustit. šelest temného lesa jako metafora prostoru, kde vládne smrtelný boj a zní křik všeho, co umírá, ztráta jediného dítěte, proměna milované osoby. příběh manželského páru, který odjede zapomenout na smrt dítěte do chaty v hlubokých lesích, je jednoduchý, v mnoha momentech překvapivě krásný. že se pak v druhé polovině film rozvine do hororových odstínů vlastně ani není tak podstatné – fyzické i psychické násilí a záchvaty zoufalství můžou být prostě jenom obrazem dění v hlavách obou aktérů. na antikristovi nejsou podstatné otevřené sexuální a násilné scény, ale uzavřené, kompaktní a dojemné zobrazení zkušeností, kterými člověk může procházet a kterými prochází.
antikrist není ani trochu intelektuální film, lars von trier rozhodně není jenom provokatér. nenechte se ukolébat stereotypy.
