stay tuned, stay close_

Mám teď pořád co dělat, venku se otepluje a vždycky, když něco vyřeším, objeví se k řešení něco jiného. Vrcholí fotbalová sezona, GTGA koncertují, vznikají další projekty a epochální konceptuální alba (alespoň v náčrtcích). To jsou jedny z hlavních důvodů, proč intenzita uveřejňování nových příspěvků na Yet Unspent trochu poklesla.

Hlavní problém je ale jinde – ve své věčné zmatenosti jsem nějak přestal tušit, co bych sem vlastně měl psát, resp. co si takový blog v roce 2010 (v době, kdy popularita blogů vsákla do mikroblogů) žádá. Jako přehledné skladiště mých textů, které vycházejí v různých periodicích,  posloužit může, ale přijde mi to dost málo. Zároveň se mi čím dál tím míň líbí koncept krátkých textů, které mají shrnout jedno konkrétní album – hlavně proto, že v hudbě jde z velké míry o přístup k ní a ještě z větší míry o souvislosti, což jsou věci, které si s formátem blogového příspěvku moc nerozumí.

Takže to zatím vidím na transformaci blogu směrem k osobnějším tématům, návrat k původnímu smyslu blogu, který funguje spíše jako deník. Psát o tom, jak něco píšu a proč si vybírám zrovna tahle konkrétní témata a ne jiná? Mohlo by to jít, hlavně proto, že mi to pomůže utřídit si vlastní nápady. Ty jsou pochopitelně hodně roztříštěné, nedotažené a ve finále pak vyslovené jenom napůl – ostatně jako většina věcí, které dělám.

„Seriózní“ texty samozřejmě píšu dál – v nejbližší době se na pultech vašich intelektuálních trafik a knihkupectví objeví články o labelu Touch Records s přihlédnutím k albům, které na něm vyšly v minulých týdnech a měsících (Jana Winderen, BJ Nilsen, Chris Watson.) K odpálení je nachystaný taky profil Wolf Eyes a zároveň pozvánka na jejich koncerty v Praze a v Brně, taky A2. V Tamto Revue (pořád nevíme, kdy vlastně vyjde) by měla vyjít delší recenze na epické ambientní album Sadly, The Future Is No Longer What It Was Leylanda Kirbyho a do květnového His Voice jsem přispěl profilem Thomase Könera a velmi hlubokou sociologickou studií o jukeboxech a jejich vlivu na mezilidské vztahy.

V zásobě jsou pořád desítky skvělých alb, na které jsem narazil náhodou nebo cíleně, věcí staré tři dny a věci staré třicet let, pár nových komiksů, které jsem přečetl a další popkulturní stuff, který si zaslouží reflektovat. Aspoň na blogu, když ne jinde. Stay tuned niggaz.

Delorean

(Aby to nebylo úplně bez hudby – a abych se obloukem vrátil k tématice blížícího se léta – přikládám poslední výstřelek pitchorkovské estetiky: ultra hitové balearic Delorean, kteří dost sebejistě míří na pozici letošní letní kapely číslo jedna.)

Delorean – Stay Close [Subiza 2010]

joanna newsom. have one on me, verze #1

Tentokrát trošku osobněji, s povzdechnutím, že na sepsání rozumného článku o aktuálním trojalbu Joanny Newsom zatím asi nemám skills (nechci, aby se tam objevily nějaké nesmysly, nepodložená srovnání, hysterické výkřiky) a až je budu mít, album už nebude aktuální. Útěchou může možná být jenom to, že Have One On Me bude poslouchatelné i za deset let – před třemi roky, těsně po pražském koncertě Joanny Newsom v Arše, jsem (opět právě trochu hystericky) prorokoval, že pokud něco z nultých let přežije (protože stojí absolutně mimo veškeré proudy), bude to právě Joanna Newsom. S Have One On Me se v tomhle názoru jenom utvrzuju, právě kvůli tomu skoro až absurdnímu vykročení z jakéhokoliv současného proudu.

Zatím jenom několik poznámek, které by mohly posloužit pro vystavění kostry k “seriózní” recenzi – pokud se k ní někdy dostanu.

1) Neočekávatelnost ve smyslu nemožnosti předpovědět další směřování Joanny Newsom (udivilo by někoho, kdyby mělo příští album jenom půlhodiny a celé bylo podložené pouze např. klavírem? Mě ne)

2) Je trojalbum myšleno jako tři alba (a má se tudíž poslouchat odděleně) nebo vzniklo k nepřetržitému dvouhodinovému poslechu? (Každopádně nastoluje otázku poslechu – jak je dnes člověk zvyklý hudbu poslouchat, jak jeho posluchačské návyky ovlivňují média, kterými se k němu hudba dostává.)

3) Je to klišé, ale jak v tomhle případě funguje text skladby? Nebaví mě řešit (nebo poslouchat), jestli vzniká dřív hudba nebo text a co je ve skutečnosti důležitější, ale tady se tomu člověk nemůže vyhnout. Ta propast od ostatních autorů americké folkové scény je tak široká, že je nemožné si toho nevšimnout.

4) Není nutné o tom psát (vlastně to ani není možné), ale bylo zajímavé pozorovat, jak vtipně Drag City vyvolali horečku před vydáním desky – pouštěním skladeb, uveřejňováním playlistu, postupným odkrýváním coveru.

5) Joanna Newsom pokračuje v “necitování” čehokoliv, minimálně texty jsou naprosto soběstačné a pečlivě vystavěné samostatné příběhy – vytváření vlastního světa tady zase dosahuje vyššího levelu než u všech ostatních. (Nechtěl jsem se k tomu dostat a ve finálním textu to pravděpodobně nebude, ale některé skladby jsou vysloveně dylanovské – přesně v tom unikátním způsobu tvoření vlastních světů, které mají nějaké zákonitosti (jiné než náš svět), vystupují v nich nějaké postavy (opět naprosto nestandardní). Nedá se ale říct, že by v tom světě nebyla vůbec žádná pravidla – jenom jsou jiná.

6) Nemám rád zbytečné lpění na nutnosti přiblížit instrumentálním provedení, případně otrocké popisy “jak skladba vlastně zní” a “které nástroje slyšíme”, ale minimálně duet Joanniny harfy s africkou korou v Go Long je celkem symbolický.

Bude toho víc, ale zatím mám poznámky spíš v hlavě a určitě se ještě nějaké vynoří. I kdybych to nenapsal, minimálně si změním způsob, jak to album poslouchat. Text je dost suchý, hodí se aspoň poslechnout si Go Long – určitě nejlepší skladba od Only Skin.

A prosím vás, pokud se tenhle text náhodou dostane k někomu, kdo má v plánu o Joanně Newsom psát – nezmiňujte v článcích Antonyho. Ani CocoRosie. Je to zbytečné.

moleskine efekt

někde jsem četl, že když si člověk koupí “legendární zápisník moleskine”, může se i několik dnů (v horších případech i týdnů) bát do něj cokoliv napsat. aby si ty krásné stránky nezničil. komunita kolem moleskine proto doporučuje si všechny stránky nejdřív očíslovat. do zápisníku píšete, ale vlastně nic nesdělujete, jenom zkoušíte, jestli to opravdu jde. stejnou funkci plní i tenhle příspěvek. 1, 2, 3, 4, 5.